Temná slepota 11-Ztraceni-1.část
T'uk t'uk.
Na dveře dřevěného domu někdo zaklepal. Elizabeth odešla od svého syna, se kterým si hrála, a otevřela je.
Otevřela pusu s se štastným výrazem padla návštěvníkovi kolem krku. ,,Ahoj, Wille", řekla a se šťastnými slzami na tváři svou velkou lásku políbila. ,,Ahoj", řekl Will a otočil se na Angelicu. Pak zpátky na Lizz. Tohle je Angelica, Angelica Teach. Angelico, tohle je Elizabeth. "Objal Elizabeth a nedokázal ji přestat líbat. Pak se odtáhl. ,,Má jediná a nevětší láska".
Malý Will vyběhnul ven a narazil do svého otce, kterého si nevšiml. Podíval se na něj a pak na svou matku. ,,Kdo je to?" Zeptal se. Lizz ho zvedla a podala ho Willovi. ,,To je tvůj tatínek" usmála se na oba, jeden z úsměvů pak věnovala i Angelice.
Ta se na ni taktéž usmála a přišla k ní. ,,Jack Sparrow. Je tu někde?" zeptala se.
,,Ano, je. Ale nevím kde. Byl slepý, tak jsem ho dovedla k někomu, kdo mu zrak vrátil, ale cestou zpátky se ztratil."
♥♥♥
Za stromem se něco mihlo. Postava v šedém plášti se, jakmile ji Jack spatřil, za tentýž strom schovala. Jack jen stál a díval se. Byl trochu nervózní, něco takového ještě v životě neviděl. Srdce mu bušilo jako o závod a on sám byl udýchaný natolik, jako kdyby na jeden jediný nádech přeběhl celý ostrov.
,,Kdo je to?" zeptal se s výrazným odstupem v hlase. Dodal si odvahu a přikročil ke stromu.,,To jsi ty, lizz?" znovu pokusil štěstí, ale marně. Nikdo se neozýval. Podíval se za něj, postava v šedém plášti tam však nebyla. Jack se proto porozhlédnul po Elizabeth, kterou ke své smůle nikde neviděl.
Hledal ji, kde se dalo, ale nenašel ji. Zachvacovala ho panika a tělem mu prolétla vlna nostalgie.
Bez jakéhokoli varování ho kdosi chytl za rameno.,,Jacku!" řekl a lehce ustaraným výrazem si ho prohlédl. Jack se otočil a nemohl uvěřit vlastním očím. Uviděl šedovlasého zavalitého staříka .,,Gibsi!?" řekl.,,Co tu děláš?" spustili oba naráz. Nastalo asi minutové ticho, které Gibs prolomil. ,,Hledám tu nějakou živou duši a je ironie, že jsem narazil zrovna na tebe. Jsi v pořádku?"
,,Jo,jo, jsem. Co Perla?"
,, No.. je dost poničená. sice ne celá, dala by se dostavět, ale myslím, že už by to nebylo to pravé ořechové." smutně se na Jacka podíval. Ten se nadechl, jakože chtěl něco říct, když v tom uslišel známý mužský hlas, jak volá jeho jméno.
Rozeběhl se za hlasem a Gibs mu sotva stačil. Když doběhl na mechem porostlý, asi dva metry vysový balvan, uviděl, o koho se jedná a nestačil se divit. ,,Wi-Wille?" Stál s pusou otevřenou a očima vykulenýma. William se na něj podíval stejně překvapeně, protože by ho ani v nejmenším nenapadlo, že ho najde tak brzy-pouhé dvě hodiny od doby, kdy ho začal hledat. Jack, výšce balvanu navzdory, seskočil dolu a dopadl na obě nohy. Tohle měl vycvičené. Hodně netrénoval jenom s pistolí a s mečem, ale i rychlost, obratnost, mrštnost, sílu a podobné věci, které z něj dělaly ještě nebezpečnějšího protivníka v boji nežli pouhé zbraně. Přišel k Willovi a s největší upřímností se mu podíval do očí. Už ho taky dlouho neviděl. Will k němu natáhl ruku na pozdrav a on ji bez zábran přijal. ,,Ahoj" pozdravil ho nevinným tóném Jack. Will se usmál a pozdrav mu oplatil. Jacka ale zaujalo něco jiného-znovu uviděl postavu v šedém plášti. Will se, k jeho překvapení, díval stejným směrem. Postava se k nim přiblížila a na oba vycenila své "tyrannosauří" zuby. Pak se odebrala pryč. Jack nasadil nechápavý výraz , ale Will tak překvapený nebyl.,,To neznamená nic dobrého" , řek a podíval se na Jacka, který se na něj díval s výrazem "co?". ,,Musíme za ní jít."
,,Cože?" nechápal stále Jack.
,,Prostě za ní půjdem ať se ti to líbí nebo ne!"
,,CO!?"
,,Jsi hluchej nebo ti to jen nedává smysl?" zasmál se.
,,To druhý", zasmál se Jack.
Gibs je mezitím dohonil a Willa pozdravil. Sledovali pak postavu v plášti a Jack a Will se spolu bavili.
,,Co to že jsi zrovna tady?" zeptal se Will.
,,Čistě náhodou."
,,Jacku," řekl a zastavil se. ,,Nejednou jsem si všiml, že tě něco trápilo, ale nechápal jsem co."
Jack se na něj podíval a lehce pozedl hlavu.
,,Teď už to vím," řekl Will.
,,Jo? Co?"
Will se rozhlédl.Jacka to přestalo bavit, a tak pokračoval dál.Byl asi deset metrů před ním, když se Will vzpamatoval a vykřikl za ním:
,,Láska.To tě tenkrát trápilo."
Jack se na něj jen podíval přes rameno a pokračoval v cestě dál. Will se zamračil, a řekl:
,,Angelica Teach. A je tady. Podle všeho je jediná žena, kterou jsi kdy doopravdy miloval." Zasmál se.,,A pak že nedokážeš být v lásce věrný!"
Jack se zastavil, dýchal s lehce otevřenou pusou, v očích měl ustaraný výraz a prohlížel si zem.
,,Moje...kráska...říkáš, že je tady?" řekl prosebně Jack.
,,Jo, a hledá tě. Myslím ale že jsi jí dost ublížil. Každopádně ti mnoho věcí vyčítá."
,,A je v pořádku?"
,,Ona je v pořádku. ty ji doopravdy miluješ?"
Jack zavřel oči, nadechl se a s výdechem prohodil lehce pískavým tónem: ,,Ano".
Will se usmál.
,,Když ji miluješ, není co řešit. Což pro tebe znamená jediné-až tohle dokončíme, přijdeš za ní."
Asi pět centimetrů od Jackova nosu se objevilo cosi zvláštního. Vypadalo to jako shluk rozbitých sklíček. Ačkoli Jack možná byl malinko zbabělý, zvědavost byla silnější. Natáhl ruku a tuto zvláštnost nahmatal. Jeho ruka v ní však zmizela! Will pak k němu došel.
,,To je to co hledáme."
,, Co je to?" chtěl vědět Jack.
,, Brána do jiné dimenze"
,,Co? Jak se chceš jako vrátit?"
,,Stejně jako jsme tam přišli." řekl Will a zmizel v bráně.
Jack se podíval na Gibse a pak se vydal za Willem.
Uviděl velice zvláštní, ale nádhernou krajinu.
,,To je pěkné místo. Máš nějakou představu, kde to jsme?"
Gibs mezitím přišel za nimi a krásnou krajinu taktéž obdivoval.
,,Jacku, Gibsi, tohle je náš svět tak, jak by vypadal, kdybychom tu nebyli"
,,Myslíš, kdyby dinoši nevymřeli?" řekl Jack.
,,Ano, přesně tak. Dinosauři tu skutečně jsou. A za jedněmi z nich teď musíme jít. Nevypadají sice jako dinosauři, které znáš, ale o to lépe se dají ochočit."
,,Něco jako koně?"
,, Ne tak docela."
,, Jak se té...věci..říká?"
Will se podíval na vysokou horu, tyčící se před nimi.,,Hledáme Ikrany." řekl a pokračoval spolu s Jackem a Gibsem dál.
