Jack Sparrow

Angelica Teach našla na lesní cestičce nedbale zahozený cár papíru. Byl lehce zaprášený, ale nic jí nebránilo v tom, aby jeho obsah prozkoumala. Přišel jí zajímavý, a tak si ho schovala do kapsy. Rozhlédla se s nadějí, že těchto papírků bude víc.  

,, Není důvod, abys hledala další", ozval se ženský hlas za jejími zády, ,,už jsem je našla sama." 

Angelica se otočila. ,, Pokud jsou všechny, pak je to možná stopa k nalezení Jacka, Elizabeth." ,,Možná si je něco namlouváme... nevěřím , že bychom ho našli jen díky několika kouskům papíru. Podle mě je je to buď geniální, nebo absurdní.", odvětila Elizabeth a podala Angelice ruku, aby mohla lépe vstát. ,, Navíc, jak ho podle tohohle chceš najít?"     (ukazuje na kousky papíru) ,,Nějak jsem to celé nepochopila. "

Angelica gestem navrhla, aby se vrátily k domu a probraly to tam.  U dveří potkaly Willa, a tak se rozhodly ho do debaty zapojit. Trojce si sedla ke stolu v lehce temném sklepě a Elizabeth na něj položila obsah svých kapes, papírky. Na každém z nich byl napsaný kus básně. Společně ji dávali dohromady asi půl hodiny.

""Kdesi daleko od hranic fantazie,

tam, kde je  magie, 

vraný pegas roztáhl svá  křídla

- a od země ho jeho vlastní síla

odlepila od země.

Jako zlatá hvězda na nebi

poletuje ladně

jako měsíc,  svítící na nebi,

a jeho kopyta klopýtají po zemi...."

  Dělá si srandu? To se namáhali jen kvůli "básničce? 

,, No " , prohodil William, ,,alespoň už víme, že Jack je někde blízko".

,, Anebo se motá jak vožralej", odsekla Angelica, načež Elizabeth s Willem povytáhli obočí a jako jeden nasadili výraz, kterým jakoby říkali ,,a není?!". 

Angelica si povzdechla. Chtěla ho vidět, a bylo jí srdečně jedno jestli bude stlučený jak tuleň nebo "jen" opilý, prostě toužila po pomstě za všechno, co jí udělal, za všechno, co si kvůli němu musela vytrpět. Nejlépe vzít vooodoo panenku a mučit ho s její pomocí. Jenže to se jí zdálo moc jednoduché a upřímně i nudné. Nebo by před ním mohla schovat všechen rum, už viděla, co by bylo řevu. Mohla ho taky nechat trpět hlady a žízní. Ne žízní po rumu, ale i po docela obyčejné vodě. Jen aby trpěl. A pak se mu mohla bez výčitek vrhnout do teplých náručí. Milovala ho, ale i nenáviděla. Láska na ostří nože. 

Elizabeth zkoumala báseň. Ona i Will si byli jistí tím, že v té básni je ukrytá mapa. 

,, Vraný pegas", řekl William, ,, to bude asi Perla, ,, a křídla budou plachty. Tak v tom případě už jen zbývá najít Černou Perlu."  Elizabeth se usmála. ,, Vím kde je. Je trochu roztřískaná, ale ...." Elizabeth nahodila dost falešný úsměv. ,,Vlastně, tohle je na dlouhé povídání, a na to nemáme čas". Will i Angelica přikývli na souhlas.  Ať už jejich úmysly byly jakékoliv, všichni byli pro nalezení ztraceného Jacka. 

                                  ♥         ♥          ♥

Jeho kaštanově černé oči se otevřely a rozhlédly se po okolí. Nikde nikdo. Jack však samotu již zažil, a ne jednou. Myslel na to, kde byl. Dobře, opodál bylo pár stromů, keře , mech, místy tráva a ví pobíhali mravenci. Takže byl v lese. Jen se modlil, aby to k Lizzinýmu domu nebylo daleko.Vstal, aby měl lepší výhled. Chtěl už jít, ale jakmile udělal krok, ucítil palčivou bolest v pravém rameni.  Jenomže se nemohl zdržovat. Vydal se na cestu zpátky a bolest prostě držel za zaťatýma zubama. 

Došel na louku, jejíž vůně mu byla povědomá. Ačkoli bylo léto, tráva v ní byla jarně zelená. Vydal se skrz ni. Po dvaceti metrech spatřil na obzoru dům. Nepochybně patřil Lizzi. A tak šel blíž. Už byl skoro u domu, když uslyšel jiný známý hlas. ,,Ještě se nevrátil", uslyšel  i na tuhle vzdálenost. Poslouchal dál. ,,Nějak se mi to nezdá, jdu ho najít". Chtěl jít blíže ke dveřím, ale před nimi se objevila černovlasá žena, kterou dobře znal. "Angelica?" Zašeptal. Přemýšlel, jak se sem dostala.Z jeho myšlení o nesmrtelnosti chrousta ho však dostal fakt, že se dveře domu prudce otevřely. Uviděl Lizzi, jak kohosi doprovází z domu. 

Uviděl Williama. Prohlížel si scénu před sebou: Elizabeth šla s Willem ven, zřejmě, aby ho našli,a Angelica jen tak stála a cosi na ruce si prohlížela. Na to trochu zaostřil.

Nemohl uvěřit svým vlastním očím: Angelica si prohlížela své prstýnky; včetně jejich snubního prstenu a prstenu s ametystem, který byl symbolem jejich lásky. Nemohl už čekat dál. Těch pár metrů, které je oddělovaly, pro něj byly jedny z nejtěžších v jeho životě. Ale stály za to. Jack se k Angelice přiblížil zezadu. Jen tam tak stál netušíc, co by měl říct. Angelica se dívala do země. Na zátylku ucítila něčí pravidelný dech. Otočila se.

A málem omdlela.

Konečně! Kapitola je dokončená!!! Byla to dlouhá doba, ale doufám, že budete souhlasit s tím, že stála za to.  

Tímto bych chtěla poděkovat mamce, která mi s přepsáním kapitoly do digitální verze pomohla. Takže, moc díky, mami.