Temná slepota 6- Polibek
Lehký vánek se opíral o listí nedalekých stromů a jemně pročechrával vlasy Elizabeth Turnerové. Ta stále seděla tam, kde ji Jack nechal, a přemýšlela, proč se chová tak prapodivně. Najednou jí to došlo- vždyť se přece zmiňoval o jakési Angelice. Rozhodně s ní musel něco zažít, však ona věděla že jinak by o ní ani nemuk. Podívala se směrem, kam Jack odešel, a zahlédla ho asi patnáct metrů od svého domu. Zvedla se a šla za ním. Slunce sice svítilo, ale nepálilo, jak to bylo v létě zvykem, a tak ho viděla i na tuhle vzdálenost. Šla pomalu, velice klidně, a snažila si co nejvíce užít zmiňovaného vánku. Přípomínalo jí to doby, kdy s Willem mohla trávit v podstaťe každou volnou chvilku.Ikdyž nevěděla, jestli by jí teď zrovna poznal. Asi dva kilomety odtud žije čaroděj, kterému bylo kdysi hodně smutno. Eliz mu ale pomohla zbavit se depresí a on z blondýnky udělal rusovlasou ženu. Což se jí už jednou hodilo- když kolem jejího domu procházel jakýsi maniak se sekyrou v ruce, lekl se jejích vlasů a utek. Takže se jí to vlastně náramně hodilo.
Jack uslyšel křápnutí větvičky a okamžitě zpozorněl. Věděl, že to nejpíš bude Eliz, přesto stál jak přibitý a zbledl jako zabitý. Nemohl si totiž ověřit, že to byla ona. Nic neviděl, a tak jenom stál a čekal, co se bude dít. Najednou mu někdo chytil pravou ruku a pomocí druhé ruky, položené na jeho rameno, ho otočil k sobě. ,,Mám pocit že bychom měli vyrazit, co říkáš?" Elizabeth se na něj usmála, avšak vzápětí trochu povolila. Ikdyby se na něj culila jak smyslů zbavená, jemu by to slepýši bylo naprosto a dokonale jedno, když ji neviděl. Překvapená se podívala na Jacka, který jakoby něco tušil, jí úsměv oplatil. ,,Jo, ale co tvůj syn?" Zeptal se. ,,Neboj , Jacku, on se o sebe dokáže postarat sám, naučila jsem ho to. A kromě toho potřebuješ co nejdříve navrátit zrak, ne že bys nebyl stále takový..." Elizabeth se zarazila. Za tu dobu co ho znala věděla, že on je muž mnoha tváří, že nikdy nevíte kdy co předstírá a kdy se doopravdy snaží vám pomoct. ,,Takový.... " zopakovala. ,,Hodný a dobrý člověk" promluvila poněkud tišeji a pomaleji. ,,Ale teď co jsi slepý tě nepoznávám. Jsi vyplašenější než jakého tě znám a já mám pocit že mi nedůvěřuješ" Vtu chvíli se Jack neudržel, přejel prsty od její ruky s jejím rtům, přikročil k ní a neústupně a sebejistě se přibližoval. Elizabet, stále překvapená jeho reakcí, se ani nepohnula. Nestihla nic říct. Jack svou levou rukou obepnul její pas a jemně přitiskl své rty na její. A začal jí velice romanticky a krásně líbat. Chvíli takle oba stáli, jeden v náručí druhého, a po chvíli se od sebe odtáhli. Jack se jakoby podíval asi na pět sekund na zem a pak se otočil zpátky k Elizabeth. ,,Na co myslíš?" Elizabeth si prsty přejela přes rty , podívala se na Jacka ještě pozorněji než kdy dřív a ruku mu položila na tvář.,, Vidíš?" začala. ,,Já ti to říkala, říkala jsem ti to, jsi zmatený", Jack se usmál, jakože cítí vinu. Chytil její ruku a odtálh ji od své tváře. ,,Já vím, co cítíš. Vím že to není nic ke mně" ,, Já tě mám ráda, Jacku" zaprotestovala. Oba se napřímili. ,, A já tebe", řekl Jack, a opravdu upřímně se na ni usmál. Prohrábl jí rukou vlasy a pošeptal jí do ucha: ,, Miluju tě. Nevím kdo ti to řekl, ale nikdy nebyla pravda, že tě chci dostat do postele, a nikdy nebude, ledaže bys to ty sama chtěla, ale pochybuju o tom. " Elizabeth začala koktat. ,,Op-r-ravd-u?" Zhluboka se nadechla a přestala koktat. ,,Ty ,totiž , vážně mne miluješ?" On jí očividně podléhal, a její krásou to tak uplně být nemohlo, byl přece slepý, ale když to nebyl vzhled teď, tak co ho k ní přitahovalo minule? ,, Ano, miluji tě, Elizabeth, a je to jedna z mála věcí, kterou jsem si na milión procent jistý".