Temná slepota 8- ztracení ptáčci
Angelica upřeně pozorovala blížící se loď. Její tmavě hnědé oči se asi na půl minuty nepohnuly a ani nemrkly.Očividně pirátská loď, s pěknou výzdobou, neměnila kurz. Stále plula blíž a blíž k ostrovu.
Bill Turner, stojící u kormidla, poslechl každý rozkaz svého syna. Ten stál před kormidlem a sledoval jemu povědomý ostrov. Ani ho nepřekvapilo, že na tom ostově někdo je. Přemýšlel, jak se tam dostane. Deset let na moři, jeden den na souši. Až ho napadl docela chytrý plán- Vždyť to on nesmí na souš. Jeho posádka může! Koho tam ale pustí? Will Turner přikázal jednomu ze své posádky, jenž stál opodál: ,,spusťe člun. A na nic se mě neptejte!". Nechtěl totiž slyšet žádné komentáře ohledně toho, že on na souš nesmí a protesty, koho mají jako poslouchat. Než by řekl ,, Holanďan" houpal se malý člun na jemných vlnách vody, která do něj s velkou jemností, ale přece vrážela. Pak se otočil ke svému otci. ,, Jdi tam a rozdávej rozkazy místo mě. Vezmi s sebou pár silných a co nespolehlivějších členů posádky a na koho tam narazíte, doveďte ho sem".,, Máte moje slovo, kapitáne, že udělám co říkáte" Prohlásil zdánlivě "křehký stařík" A odešel do člunu. Ten se s hlasitým šploucháním dostal až na břeh pískem posypaného, malého ostrova.
Angelica, která si během trpělivého čekání sedla, sledovala s nedůvěrou v očích dost bizardní muže, kterým trvalo asi pět minut, něž ji zpozorovali. Byla možná slabá, ale rozhodně ne bezmocná. Kdyby šlo do tuhého, klidně by zaútočila. Ale nevypadalo to, že jí chtěji ublížit. Starý pirát si ji prohlížel s lehkým podezřením v očích a a pak se představil.,,Jsem Bill Turner", prohlásil. ,,Kdo jsi ty?" Optal se. Tmavovláska se s odpovědí trochu zdržela, ale následně odpověděla: ,,Angelica Teach ". Jeden z posádky se k ní až nepříjemně přiblížil a natáhl obě ruce, až to vypadalo, že si ji snad chce osahat . Bill ale vytasil meč a prudce mu ho přiložil k hrudi.,, Žádné zbrklosti!" téměř zakřičel a rozzlobeně se na piráta podíval. Pak se ale otočil zpátky k Angelice, která před pirátem, který si na ni chtěl sáhnou, ustoupila asi tři kroky dozadu. ,,Omlouvám se. Je zbrklý". Pak si ji ještě víc prohlédl, od hlavy až k patě pískem umazanou. Vyhublá, se skoro nemocným pohledem a tmavými vlasy , které se díky písku zdály být o něco světlejší, tmavýma očima a širšími, ale ne úzkými rty , působila vlastně velmi slabě. Dokázala však ještě stát a chodit- což bylo vzhledem k podmínkám na tomto ostrově srovnatelné se zázrakem. ,, Jak dlouho tu jsi a jak jsi se sem dostala?" Zeptal se jiný pirát. Angelica však ztatila pojem o čase už po několika týdnech, a jestli jim měla říct pravdu, jak jim vysvětlit to s pramenem mládí, jejím otcem, Barbossou a Jackem. Měla by jim říct, že je těhotná a Jack jí to nevěřil? Nebo by měla raději mlčet? A tak na ně hodila co nejpřísnější pohled, pohodila hlavou směrem k lodi, a prohlásila: ,, Já se chci odsud hlavně dostat" a otočila hlavu zpátky k Billovi. ,,Ty nejsi kapitán, že ne?" zeptala se a lehce se při tom zasmála. ,,Ne, kapitán je můj syn a ten sem z dost nepříjemného důvodu nemůže přijít. Proč?" . ,,Chci s ním mluvit. prosím."
♥♥♥
,,Jau,sakra" vyštěkl Jack.Elizabeth ho totiž nedržela za ruku a on se tak musel orientovat podle jejího hlasu a okolního prostředí. A to nebylo vždycky tak hladké, jak by si Jack býval přál. Někde to pořáně kousalo. Jako třeba tady. ,,Elizabeth, ne vážně... jsi si jistá kam jdeme?Já jen že takhle jdeme už před dvě hodiny a já mám pocit že jdeme v kruhu." Elizabeth se zastavila a rozhlédla se. ,,Je to už jenom půl hodina cesty,a ne, nechodíme v kruhu." .Jack si povzdechl . ,,To mě uklidňuje" Elizabeth se zasmála. ,,Chceš, abych byla upřímná?" zeptala se ho s výrazným zasmátím se v hlase. ,,Jo, klidně" ,,Takhle zoufalého jsem tě jakživ neviděla a to jsem si myslela že tě znám" Tentokát se zasmál Jack. ,,Nejsi sama , kdo o mně v podstatě nic neví. Dokonce i Gibs o mě ví naprostý-"najednu ucítil omamnou vůni skořice, růží a medu. Cítí, jak pokládá pravou nohu z mechu na kámen a následně totéž udělá i s levou nohou, přičemž pravou nohu má opět zvednutou a opět ji pokládá na kámen. Takhle udělal asi devět kroků, než se znovu zastavil.,,Co se děje?" Zeptala se Lizz..,, Jdu doslova za nosem, něco mi tu voní a já chci zjistit, co"
,,Co cítíš?"
,,Něco jako směs vůní skořice, růží a medu."
,,Jsme blíž, než jsem si myslela"
,,Jak daleko asi?"
Elizabet se zamyslela. ,,Asi pět až deset minut"
,,A my teď jdeme po pláži, ne?"
,,No...a?"
Jack zved hlavu a jak nejroztomileji uměl prohodil: ,,Závod?"
,,Jo, běžíme pořád rovně, jestli chceš vědět"
,,třííí,Dváááááá, jéééééééédddnnáááá.... nula teď"
Běželi naprosto stejně , ale Jack trochu ubral. Elizabeth se po chvíli zakymácela, Roztáhla ruce a když do nic Jack vběhnul, dostal facku. Cítil, že Lizz už neběží a zastavil se také. Elizabeth stále nemohla najít rovnováhu, pohupovala se ze strany na stranu, zepředu dozadu, až nakonec padla Jackovi do náručí. Ten však na to nebyl vůbec připraven, a tak místo toho, aby Elizabeth chytil a poskytl jí pevnou oporu, svalil se s ní na zem....
Ale jinak, než očekávali- jejich rty se při pádu navzájem dotkly. Sice ne nějak výrazně, ale dotkly.
Oba ale dělali, jakoby nic. Vztali a pokračovali dále v cestě.